Psychofyzika je opomíjená oblast zkoumání vztahu člověka ke hmotnému a nehmotnému prostředí. Založili ji pánové Gustav Theodor Fechner a Ernst Heinrich Weber,  ale jejich dílo zapadlo v době, kdy se do popředí zájmu vědy dostal Albert Einstein a jeho teorie, vykazující opomenutí samospádu příčiny a následku v existenci zákona akce/RE/akce. Hodnota jediného ROZHRANÍ v symetrii rovnic neumožňuje takový samospád definovat.
Svou teorií formoval Einstein rovnovážný „vztah k centru“ (ke znaménku „rovná se“) nerovnováhou použitého „počtu a typů“ prvků a myšlenkových procesů, které matematika v rovnicích používá.
Kurt Gödel se zabýval obecnou hodnotou poznávacích systémů = JAZYKŮ z pohledu filosofie matematiky, matematika dovedla lidstvo k současným znalostem a technologiím. Víme ale, že vliv technologií a naučeného myšlení „v nekonečné řadě růstu“ nás dovedly i k rozpadu psychiky mnoha lidí, odkud vedla přímá cesta k rozpadu nepsaných zákonů morálky. 
Svým dílem Gödel doložil princip sebeřízení v matematice, která postavením prvního axiomu a několika dalších, nezbytných pro fungování matematiky, našla cestu, jak potvrdit výběrem vhodných prvků bezchybnost = hodnotu pravdivosti – „cykličnost“ (nekonečnou pravdivost) tohoto jazyka, propojujícího zrak a myšlení.

Tuto bezchybnost hodnot matematiky k dalším symbolovým poznávacím systémům (k latině, hebrejštině, angličtině a češtině) jsem zkoumal cca 30 let s výsledkem, který ve VZTAHU tří podstatných z pěti nezbytných prvků dokládá trvalé propojení cyklických systémů existence (=kalendářů!) v prostředí planet a hvězd.
Formulací pěti prvků, nezbytných pro existenci fyzikálního prostředí (prostoru s hmotou), vyjádřených „OBECNOU VĚTOU“ (v matematice a v etnickém jazyku) potvrzuje řádově vyšší hodnotu etnického jazyka, který se později stane jazykem globálním.
Pozn: V řízení současné (i předchozí) vývojové etapy lidstva byla takovým jazykem hebrejština a její kvality, udržované genetickou řadou potomků.
Kurt Gödel dvěma větami svého teorému nabídl řešení v jedinečnosti českého jazyka.
Hodnota naší mateřštiny mění naučené znalosti o vztahu fyzikálního prostředí ke „dvojprvku“ lidského páru. 

Nástrojem, který potvrdí nadřazenost naší mateřštiny k matematice je hodnota obsahu pojmů bezespornost a úplnost, vztaženým k omezení, plynoucího z formální logiky matematiky (prvky matematiky postrádají trojici cykličnosti, vznik a zánik).
Klíčem k řešení je ÚLOHA třetího prvku ve dvojici.

Z mých  poznatků vyplývá i potřeba doplnění etnické holé věty o třetí člen a revize našich poznatků o fyzikálním prostředí,  - o trvalém propojení ženy a muže s živými i neživými formámi přírody.

PSYCHOFYZIKA v mém podání je nabídkou k formování nového paradigmatu pro dobu, která ze současného chaosu vyplývá.
Albert Einstein doložil jednosměrnost vývojového prostředí od jednoduchosti ke složitosti prostřednictvím vzniku (své) chyby, on nemohl ve své době využít druhou možnost, jak chybu opravit, neznal anebo podcenil hodnotu ROZHRANÍ, uloženou v kontaktu dvou prvků.
Platí, že pouze přidáním dalšího prvku „v protisměru“  dochází k rozvíjení struktury vztahů v prostředí, ve kterém žijeme. Oprava chyby „do původního stavu“ (výměnou „součástky“) vede vždy k opakování této chyby.

 
Oprava vždy působí proti příčině = únavě POHYBOVÉ síly prvku/celku/, která vznik chyby umožnila. K opravě našich poznatků snad pomůže hlubší porozumění zákonu „akce a re/akce“, jeho platnost ještě nikdo nezpochybnil.
Jiný zápis zákona změní v dohledné době naše vědomosti o úloze a vztahu lidského páru v naší galaxii.

Proč?
Přidání „lomítka“ do slova „re/akce“ mi nabídlo propojení slov do symetrie jediného celku, kde osou celku jsou dva symboly „RE“, jejichž smyslem je obrat do protisměru.

….a co má být, k čemu je taková „drobnost“ dobrá pro běžný život – si řekne většina z vás. Zjistí to ale jen ti, kdo ještě nezapomněli myslet vlastním rozumem, ti, co nepodlehli šablonám a vzorcům, do kterých ukládají naučené informace.

Zápis zákona akce/RE/akce ve formě celku v symetrii = v TROJICI, kde střed (1) je oddělený „dvěma lomítky“. Rozdíl mezi samostatností (dvou prvků) a dvojicí (vztahem mezi dvěma prvky) je novinkou, která vede k vysvětlení a pochopení konstrukce nového, fraktálního (růstového) pojetí fyziky – prostřednictvím obsahu a významu pojmů „dvoj/prvek“ a „vrstvy SEBE/ŘÍZENÍ“. Opravy a doplnění znalostí matematické, na „kontrole zrakem“ postavené a naučené fyziky jsou nezbytné.
(Pozn: Einstein si svou chybu nemohl uvědomit, protože neznal „zákon času“, ukrytý v nově zapsaném a vybarveném zákonu akceREakce - o nehmotném vnitřním časovém vztahu mezi příčinou a následkem).

Hodnotu změn, které způsobí „úloha třetího prvku ve dvojici“ si letos (2019) asi málokdo dovede připustit jinak než jako „KONINU“, poplatnou jménu autora – Jana Koňa s „e“. Posměšný název tak poslouží k opravám našich znalostí v humorné rovině a k chápání netušené úlohy dvou národů, tvarujících naší mateřštinu – jazyk Čechů a Slováků.
(Pozn: Českoslovenštinu používá zatím jen ČechoSlovák pan Babiš, možná ale nezná skutečné dějiny vzniku EMOCÍ, které na počátku „dějin inteligence“ formovaly ZVUKOVÉ  jazyky zvířat a jejich rozhodovací systém, převzatý lidmi do první linie vnímání = do POCITŮ, vycházejících z převzetí zvířecího rozhodovacího systému do lidského podvědomí.
Zvířata nevnímají ČAS jako samostatnou entitu, čas je nedílnou součástí jejich POHYBů. Proto výstupy z podvědomí vnímá mnoho „duchovních“ lidí bez vjemu času.
Myšlení člověka je naopak existencí času podmíněné = čas zrání vyjadřuje pochopení vztahu mezi příčinou a následkem ….v existenci zákona akceREakce…)

Archetyp trojice (rozuměj „třetího prvku ve dvojici“) je název pro univerzálně platný růstový (fraktální) proces, podmíněný existencí vztahu (=síly ve formě potenciálu=připravenosti) mezi dvěma původně samostatnými prvky nebo celky.
Příčinou pro vznik vztahu je kontakt – dotyk neslyšitelných a neviditelných informací, uložených v rozhraní mezi dvěma celky a dvěma prvky, určujícími naší existenci.

VZTAH V TROJICI „Vodík a helium“ v prostoru mezi sluncem a planetami  je šesticí pohybových sil (3) a stavů (3), vedoucích k pochopení celku „Člověk a jeho vědomí“.
 
A: Platí, že: základnou pro vznik hmoty, přírody a lidského páru je VZTAH protisměrných sil mezi sluncem a planetami v prostoru, kde 80% vodíku a helia TRVALE PROPOJUJE a spolupracuje s dvojicí cca 70% vodíku a kyslíku – vodou v těle člověka.
B: Platí také že:  Základní dva prvky Mendělejevovy tabulky  spojuje pojem „ETHER“. Českým překladem tohoto pojmu a zkušeností všech lidí je POHYB. Písmeno „H“ tak vyjadřuje růstovou symetrii v počtu pěti prvků slova.
Princip dynamické symetrie „pohybu a klidu“ je také základním nástrojem pro vznik prostoru s hmotnou a nehmotnou formou energie.

 
C: Platí také že:  
1. maximum protisměru vyjadřuje dvojice pojmů klid a pohyb.
2. Ve fyzikálním prostředí Mléčné dráhy je podobnou „polaritou směrů“ pohyb vodíku ke slunci a helia od slunce.
3. Podobnou polaritou v poznávacích systémech lidí obsahuje jediný symbol „skrytého začátku“ = písmeno „N“, které propojuje Nesouhlas = Zastavení pohybu.
Nový pohyb vzniká  otočením „N“ o 90 stupňů ,….vzniká Začátek Nového pohybu. Symetrii proměny NZ a ZN (negace ve vstřícnost) známe z přírody v procesu proměny housenka – KUKLA – motýl.

Shrnutí úvodních tvrzení v bodech pro polemiku:

1. Pojem „DVOJICE“ obsahuje  nehmotný třetí prvek = VZTAH, který propojuje dva původně samostatné prvky do nedílné trojice. Příroda by nemohla vzniknout bez existence POHYBU, který je propojením SMĚRU a RYCHLOSTI do nedělitelného nehmotného základního celku – fungující trojice „bůh = pohyb“.  

2. KONTAKT mezi dvěma prvky je rozhraním, nabídkou (potenciálem, připraveností=energií) pro vznik či zánik vztahu ve dvojici – kdy z ní vytváří trojjediný celek = DVOJPRVEK. Symetrie „počtu prvků“ u obou vybarvených slov poslouží až v důkazní části celého textu. (3+1+3 = 7, 4+1+4 = 9, obě číslice obepínají „osmičku“, ta určuje vrstvy rezonanci oktáv zvuku. Znalost nezvučné/světelné/ a zvukové podstaty DNA je předpokladem pro chápání všech mých textů. 
Pozn: Vybarvením písmen navádím vaše myšlení ke všímavosti pro symetrii a k úloze vžitých významů písmen pro označení času (t) a pravdy (p) /popř. práva, paměti, prožitku….a dalších ČESKÝCH slov.
Čeština se stává esencí všech jazyků od doby Jana Husa, ale to asi pochopíte až po přečtení většiny mých textů. Modrá barva značí míru klidu, červená míru pohybu a zelená je potenciálem pro volbu: – pohyb projevit  anebo  NE/projevit.
Čtení textu ve trojici barev podporuje smysl celého textu – ukazuje sílu nenápadného prostředního prvku v rovnici, nezbytného pro realizaci POHYBU = naší pozornosti.
Pohyby v nás i okolo nás řídí vše ať chceme nebo nechceme – v hodnotách RYCHLOSTI a SMĚROVÁNÍ naší POZORNOSTI.
Možná je to pro někoho novinka, ale neviditelný a neslyšitelný „pohyb vědomí“ je poznatelný až v době, kdy věda a některý etnický jazyk umožnil propojit BEZESPORNĚ a ÚPLNĚ poznatky z vědeckého, z duchovního, ale i každodenního prostředí.(viz teorém Kurta Gödela)
Vlastností pohybových prvků a celků  je OBJEM paměťových záznamů, rozdělený do VRSTEV  SEBEŘÍZENÍ, ty jsou poznatelné v hodnotě nosičů pohybu ve vnitřním a vnějším prostředí.

 
3. Ke KONTAKTU mezi KLIDEM a POHYBEM může dojít jen ve dvou případech:
v podobném anebo opačném pohybu DVOJIC podobných anebo opačných prvků či celků.
Věda podcenila úlohu protisměrných pohybů chemických prvků, vedoucích ke srážce – a tím i ke vzniku vyššího celku, kde srážka je obdobou „kukly“ – nástroje, který mění housenku v motýla.  Věda energii před i po srážce nazvala „foton“ a nabídla nám vznik fotonu v procesu termo/nukleární reakce vodíku a helia ve slunci. Většině lidí to stačilo, mě ale ne. Chyběla mi definice objemu každého fotonu, pokud vyplňuje svou rychlostí prostor vesmíru. Žijeme v prostředí „kmitočtů“ anebo v prostředí prostorových vibrací? (pulzů)? Není náhodou „puls“ (pohyb dovnitř a ven) tím, co stálo na počátku i na konci vznikání lidského páru???
…samozřejmě že ano, stačí číst dále…

 
Platí, že:  Popis „vznikání pohybových celků“ vychází z pochopení úlohy klidového rozhraní mezi dvěma opačnými směry vodíku a helia. Toto rozhraní vytváří informační dálnici, ale i „pěšinky“  mezi planetami a sluncem. (podrobný popis níže).
Propojení vrstev přírody s vnímáním i myšlením lidí zajišťuje prostředí skupenství vody a teplot, které se v prostředí bez gravitace (v určité vzdálenosti od planety) mění na rychlost a směr kmitočtu (vibraci!) vodíku ke středu hvězdy=slunce. Hodnotou „kukly“ je tak znalost vzniku a vývoje lidského páru.

Pozn.: Kopernik a Mendělejev měli svého učitele v Imhotepovi, ten ukázal, jak z tlakového prostředí zvuku slov oddělit nosnou část „fo/tonu“ = tón = stabilní nezvučný či zvukový kmitočet, nosnou frekvenci pro přenos informace. Název „kmitočet“ (frekvence) je poplatný prostředí svého vzniku = zápisu na ploše. Přenesením kmitočtu do prostředí 3D vzniká PULS = typ otevřené či uzavřené vibrace, která mění nehmotné prostředí na hmotné. Otevřenou vibraci známe v názvu „vlnění“, jde o přenos „vodo/rovného“ pohybu strukturou příčného pohybu vlny (nahoru a dolů). Přesným příkladem přenosu pohybu/vlnění/ je Newtonova houpačka (kuličky, zavěšené  v řadě na nitích, pohyb té krajní se okamžitě projeví stejným pohybem na té poslední).
Příroda a nesoulad naučených poznatků mě pak vedly k tomu, abych zjistil a popsal fyzikální prostředí tak, jak to udělala tato trojice lidí – převrátili a opravili mnoho naučených vědomostí s dobově omezenou platností.
Kopernik obrátil do protisměru pohyb mezi sluncem a zemí (dělám totéž s poznatky lidí, získanými latinou a matematikou v prostředí původních etnických jazyků). 
Mendělejev pochopil sílu, sídlící  mezi člověkem a prostorem vesmíru, nazval ji „ETHER“ a její dvě složky pak postavil do základny své původní tabulky.(Všiml jsem si, že Češi a Slováci (i další slovanské národy) si latinu přeložili po svém, udělali z „hydrogenium“ vodík – a to mi stačilo k pochopení dárku od přírody (= od  Imhotepa) o tom, jak s egyptskými kněžími vytvořil stabilní strukturu pro přenos „zamrzlé informace“ do zvuků a názvů tónů HUDEBNÍ STUPNICE C – dur.
 
Hudba „sfér + zvuků slov“ propojuje současnost s minulostí až ke vzniku hmotného světa. A že informace je nesená vibracemi vodíku uvnitř atomů helia v každém tónu a souzvuku – to dokládám nejen v  tomto textu.
IMHOtep (v anglicko českém zápisu) změnil můj život přijetím „balíčku informací“ v jiné frekvenci mozku, pochopil jsem proces, který dokládá vznik dvou nových jazyků z hebrejštiny, potřebných pro realizaci etapy „konce času“. Ta je datovaná dvakrát poprvé „potopou světa“ podruhé (také dvakrát) naším letopočtem. Součástí balíčku byla také informace, že hebrejština je  mutací řídícího jazyka atlantské – ale předtím i marsovské populace.
 
Proces „přenosu informace“ v hodnotách REZONANCE mezi vědomím člověka a informačním zázemím slunce je uložený v hodnotách rytmu srdečního tepu a dechu, převedeného do oblasti slyšitelného zvuku – do intervalových vztahů C-dur hudební stupnice. Pojmy pulz anebo vibrace jsou kombinací rytmů a výšek tónů v sedmi stupních, nezbytných k dosažení osmého.
Oktáva (symbol 8) je maximem souladu se základním tónem, a vibrace „vyšších harmonických tónů“ vedou ze zvukové oblasti do oblasti barev v dalších oktávách kmitočtů=vibrací, končících v podobě informace, nesené vibrací „třetího vodíku“, vyplňujího informační prostor dvou atomů helia do objemu 3D. (Podrobné vysvětlení níže v textu). Třetí vodík má hodnotu „otázky“, pokud směřuje ke slunci – a hodnotu „odpovědi“, pokud směřuje od slunce k planetám.
Anglickou zkratku IMHO (=podle mého skromného mínění) dokládám cestu latiny a matematiky mezi Afrikou, Asií a Evropou, kterou  potřebovala hebrejština k obnově svého vrcholného potenciálu, měnícího informaci na hmotu v hodnotě OKAMŽIKU.
Tento proces se nezdařil, nezralost lidské populace způsobila degeneraci projektu pro vstup mezi vyspělé lidské civilizace, nazvaného „učení křestu“, jehož nástrojem byla a stále je HUDBA.
Dur a tři moll stupnice souzvuků vytvořila dávná galaktická civilizace, o které mlčí dějepis hebrejských a chazarských rodů, řídících tuto vývojovou etapu, nastavenou dvěma letopočty. Název té původní galaktické lidské civilizace neznáme, její existenci ale potvrzuje několik realizací genetického projektu MATRIX, které vedly k obnově některých schopností lidského páru z nižších vývojových vrstev hmyzu, plazů a ptáků v druhotném (zkráceném) vývojovém cyklu.
Naše současná populace je před dokončením MATRIXU ve vrstvě primátů. Projekt opět vychází ze vztahu 1:2 a byl realizovaný v této sluneční soustavě na trojici planet strukturou dvanácti (12) částí „zvířetníku“ a byl zapisovaný v dlouhých cyklech mayského kalendáře (cca 26 000 let) prostřednictvím symbolů a vývoje ASTROLOGIE.
Podrobnější vysvětlení této hypotézy najdete na internetu a v mých dalších textech (a snad i videích).

4. Třetí prvek každé dvojice = VZTAH je v dějinách vzniku a vývoje hmotného prostředí „VOLITELNÝM bodem“ ve směrování každého jednotlivce v globální současnosti. Tento text nabízí popis vzniku a fyzikální existenci lidské tvůrčí síly národů, které mají „slovo“ ve svém názvu – slovanské.
Hydrogenium (latinsky), vodoród (rusky) i vodík (česky) mají kořen v hebrejském „meman“. Ale zajímavější je hebrejsky slunce „FEMEF“ známé v řečtině jako Helios a dnes v  názvu helium. K rozluštění téhle změti pomůže pochopení úlohy symetrie nejen v rovnicích, ale v každodenní pozornosti k detailům, které mění svět někdy krokem, v současnosti ale rychlostí, podobnou skoku. Často se zapomíná, že vnímat symetrii znamená vnímat střed = situaci – ze své, ale i z protilehlé pozice. Vše  je v pohybu, „mrtvá“ symetrie nic nevyřeší. 

5. Zákon akceREakce spolu s principem vzniku chyby a dvou způsobů chybu opravit tak vytvářejí základnu jiného konceptu psychofyziky, postavené na pulzní = uzavřené formě kmitavého pohybu ve větším celku, vzniklém spojením = kontaktem dvou jiných, zdrojových.
Moje poznatky jsou odvozené z chybějící části dějin jazyků a logické úlohy a hodnoty  „vodíku v člověku“, směřujícího (ve formě vlhkosti) ke slunci, které je zdrojem pro název helium = Helios – vyzařování ze  slunce do všech směrů, k planetám i vzdáleným hvězdám.
Pozn : Vše je propojené, ale fyzika, odvozená z matematiky nás to nenaučí. A když vím, že vznik hmoty lze popsat jiným slovníkem ve vztazích, které jsou platné pro veškerou existenci -  pak je taková znalost pro mě prací i potěšením.
Postačí nám formulovat druhý a třetí typ „obecné věty“, které poslouží k porovnání tří hlavních symbolových poznávacích systémů = JAZYKŮ. Obecnou větou v matematice je „součet jednotek“ (1+1=2), obecná věta v etnickém jazyce musí zahrnovat vztah a počet prvků, nezbytných ke vzniku prostředí, jehož jsme nedílnou součástí.
Obvykle se zapomíná na třetí poznávací nástroj – zvuky samotné přírody, převedené do základní stupnice rezonančních kmitočtů, do hudební stupnice.
Podstata a projevy zvuku jsou proto „součtovým“ kontrolním nástrojem, potvrzujícím hodnotu a existenci ROZHRANÍ (linie) v protipohybu dvou prostředí. Toto rozhraní obsahuje klidovou formu uskutečněného anebo možného pohybu = INFORMACI.
Rozdíl mezi nehmotným a hmotným prostředím oficiální fyzika neřeší, proto je vhodné nabídnout jiný slovník a vztahy, vymezující obě prostředí, daná existenci všesměrového pohybu „dovnitř a ven“, vázaného k myšlenému „bodu“. Tímto „bodem“ byl vždy střet množiny protipohybů, který obsahoval potřebnou informaci = fyzikální sílu = přitažlivost. A to až v okamžiku, kdy „okolí“ tuto sílu přitažlivosti „bodu v prostoru“ zachytí.
A protože vedle lidstva není známá entita, kterou by zajímal její vznik – je fyzikální prostředí samozřejmou součástí takové VRSTVY  SEBEŘÍZENÍ, která si v dějinách vzniku hmoty, přírody a lidstva zajistila a udržela nejvyšší míru sebeřízení v každé jednotce své INFORMAČNÍ VRSTVY.
Je-li základnou pro vznik nepřerušovaného souvislého OKRUHU kmitočtů vztah mezi hvězdami a planetami – pak je nezbytné hledat počátek zvuku ve dvojici prvků, vyplňujících většinový prostor vesmíru. Jejich kontakt je pro naše ucho neslyšitelný.
Etnický jazyk je odvozený z jazyků nižších vývojových vrstev zvířat, rostlin, hmot a „plynů“ - schopných rozeznat rozdílnost své a cizí síly = vytvořit  ROZHRANÍ ve slyšitelné i neslyšitelné formě kmitočtů/frekvencí/vibrací/). 

6. Popis reality fyzického prostoru, který vychází z kmitočtové (přesněji vibrační) struktury vzniku a přenosu INFORMACE (vzniklé při střetu protiběžných vodíků) mezi vodíkem a heliem, za nějaký čas nahradí mentální (na matematice postavené) konstrukci fyziky, podmíněné a tvarované dvojicí „zrak + myšlení“, kde třetím, „skrytým“ prvkem této trojice je proces vnímání (zobrazený znaménkem „+“ nebo spojkou „a, i“, popř. „s“).

7. Dostředná hodnota vnímání (srážka protikladů) vždy předchází následné odstředné hodnotě myšlení (vyzařování „součtové“ pohybové síly) . Devítka (slov, ale i dne mého narození) je symbolem přesahu v rámci zvukové osmiprvkové OKTÁVY.
Komunikace v rámci „oktávy“ = osobní informační vrstvy sebeřízení je vázaná na dostupnost „vyšších harmonických tónů v oktávách“ (nápadů, vizí, vynálezů), které mají začátek i konec ve spolupráci přírodní a lidské energie = vodíku (v těle člověka a v okolních vrstvách ovzduší) – která vždy a stále SMĚŘUJE KE SLUNCI.
Ze slunce vychází  záření + pohyb  energie helia, proudícího OPAČNÝCM SMĚREM, z naší hvězdy do všech směrů, k planetám a do vrstev lidského vnímání.

 
8. VZTAH vytváří ze dvou samostatných prvků /či celků/ TROJICI prostřednictvím KONTAKTU.
Hodnota kontaktu ve vztahu  dočasně anebo trvale generuje společnou nehmotnou energii, použitelnou v trojici dalších možností:
a) k rozpadu dvojice a hledání vhodnějšího prvku/partnera
b) k útoku proti partnerskému = druhému prvku dvojice
c) ke SPOJENÍ s partnerskou dvojicí do vytvoření první (a další..) …cílové TROJICE.

Pozn:
a) Ve fyzikálním prostoru střet nebo kontakt dvou vodíků ve slunci vytváří vnitřní kmitočet helia, propojující POVRCH slunce s planetami. Vnitřní objem hvězdy vyplňují informace „třetích vodíků“, získané z okolních hvězd a planet, které je vysílají v zrcadlové podobě ke slunci.
b) Měřítkem „živosti“ je hodnota sil, vytvářejících VZTAH a hladinu SEBEŘÍZENÍ.  
c) V hmotném prostředí přírody vzniká z housenky v kukle motýl (anebo můra).
d) Termonukleární reakce je technickou obdobou „kukly“ (můry) v přírodě. Obdobou pro vznik „motýla“ je studená fúze.
e) V lidském prostředí je obdobou „kukly“ VZTAH = informační a emoční spojení ženy a muže, dítě je hmotným výsledkem zralosti vztahu, dítě propojuje svou informační oktávou znalostní a prožité oktávy rodičů ve svém hmotném těle a životním plánu, vytvořeném v prostředí rodového egregoru.

9. Propojení tří prvků dvojice do trojic popsaným způsobem je základnou pro SOUBĚŽNÝ růst dalších, složitějších vztahů, prvků a celků ve hmotném i v nehmotném prostředí prostřednictvím opakování a zmíněné možnosti opravit chybu rozšířením CELKU – vložením dalšího „třetího“ prvku do odpovídající vrstvy SEBEŘÍZENÍ SIL V PROSTORU, plynoucího ze zákona akceREakce.