ABECEDA LIDŠTINY
ABECEDA LIDŠTINY - nástroj pro opravy a proměnu asociačních řad
Text definuje složky POHYBU jako předpoklad pro vznik hmoty a života. Níže v textu je pak samotný popis směrovací hodnoty symbolů pro naše vnímání a myšlení.
Naše vnímání, myšlení a jednání je postavené na vývoji zvířecích a lidských ZVUKOVÝCH JAZYKŮ, jejich zápisová forma řádově zužuje objem sdělitelných informací, ale pomáhá k vytvoření obecných pojmů. Pojmy nejsou závislé na zvukovém provedení různých národních jazyků.
Vytvořit ze symbolů (písmen) nová slova a pravidla pro používání v etnickém jazyku má své kořeny v existenci symbolů pro velikost (číslice) a v symbolech pro hladinu zvuku (noty).
Hudba slova přenáší do frekvenčních hladin, vytvořených matematikou - hudba je proto propojujícím jazykem, vhodným pro přenos informací z nehmotného prostředí vnímání a myšlení do hmotného prostředí hustoty plynů a tekuté či pevné hmoty.
Soulad těchto lidských jazyků je možný vytvořením "obecné věty" v češtině, zatím jediném jazyku, který umí rovnováhu a symetrii procesů v prostoru sestavit do množiny symetrií v "obrazu souvětí", kde jazyk etnický s jazykem matematiky propojuje REZONANČNÍ povahu zvuku.
Plynulá řada kmitočtů propojuje myšlenkový a hmotný svět.
Jazyk hudby vznikl rozdělením slyšitelných a neslyšitelných zvuků do konstrukce hudební stupnice. To se stalo velmi dávno, při hledání tónů a souzvuků C-Dur stupnice v podzemí egyptského komplexu Sakkary. (Viz seriál "Okem boha Hora", 7 díl).
Za existenci hmoty a života vděčíme lidem, kteří pochopili v nám nedostupných dějinách úlohu "Samovolného vzniku nového tónu ze dvou podobných".
Tato REZONANCE dvou tónů = oktávy (8) vytvoří v hmotném prostředí kvintu nad oktávou" (SOL), tato tři písmena (i původní název pro slunce=SOL) jsou základnou (dominantou) pro další souzvuky (dvojice intervaly) v řadě stupňů. Rezonance dobových znalostí o vesmíru umožnila vytvořit TVAR a ZVUK symbolů tehdy nového jazyka - latiny (ale i jazyka pro počítače, z jiných dvojic).
Slabiky jsou také dvojicemi, podobně jako dvojice muž + žena. Společně stojí latina a lidé také na počátku současného propojování materiální a mentální částí fyzikálního prostředí. Latina i hudba stojí na počátku dalších jazyků, vědy a dnešních technologií pro práci nejen se zvukem slov.
Kvinta nad oktávou je prvním z řady alikvótních (vyšších harmonických) tónů (kmitočtů), které vedou skrze celý kmitočtový okruh až do lidského vědomí.
UROBOROS (symbol hada, požírajícího svůj ocas) je realizovaný od neslyšitelných "oktáv frekvencí" lidského vědomí přes kmitočty barev, zvuků ...až k té "tlamě hada", kde se každý kmitočet uzavře do myšleného "povrchu atomu". Soustava atomů je tím "ocasem hada". A existence zvuku (tónů a alikvótů) je pohybovou silou, která mi umožnila nahradit biblický, vědecký i duchovní příběh dalším, ověřovaným nejen denní zkušeností každého z nás. Důkazem je psaná a zvuková shoda trojic, jejich pochopení si vyžádá víc než přečtení mých textů.
Cesta, kterou lidstvo prožilo v rozpětí trojic NIC - PĚT - VŠE je velmi dlouhá. A pokud mi příroda, věk a lidé dovolí, tak si o ní budeme vyprávět.
ABECEDA LIDŠTINY – pravidla a postup:
Nástrojem pro opravy asociačních řad v osobním (i skupinovém) vědomí je SYMETRICKÉ ČTENÍ SLOVA (podstatného jména, názvu) po jednotlivých písmenech „kmitem vpravo a vlevo“ od středu vybraného slova.
Čtení samotného slova vychází z protikladu mezi kontextem slova v původní větě a asociacemi, vázanými ke znalosti významu každého písmene. Výsledkem volných asociací ke každému písmenu má být „věta“, složená z rozebíraného slova, na kterém se naše myšlení „zadrhlo“ (kdy k němu nenajdeme okamžitou další vazbu/asociaci/ k chápanému významu věty.
Symetrické čtení využívá volné „kmitání vědomí“ (polomyšlenek?), …necháváme volně plynout asociace v kontextu „směrového náboje“ každého písmene. Po osvojení techniky čtení pak vytvoříme větu z asociací. Ta často změní smysl původního textu, nabídne jiný směr chápání i uvažování = narušuje myšlenková schémata a může je měnit. Tuto formu „zasvěcování“ si řídíme sami – ve snaze pochopit to, co nás přesahuje.
Každé slovo, pojem či název má uprostřed jedno či dvě písmena. Postup intuitivního čtení lze ukázat např. ve slovu LÁSKA:
- Přečteme si význam středového písmene „S“ (nebo dvou písmen, pokud je počet sudý) a necháme své myšlenky (asociace) volně plynout, až nám nabídnou nějaký „směr“, nápad, obraz, něco, co v osobním životě rezonuje (blikne) s kvalitou toho písmene („S“- symbol spojování… anebo syčení hada?).
- V písmenech vpravo od středu je „úkol“ (písmeno „K“, vyjadřuje potřebu KON/TAKTU, spojuje dvě úsečky ke třetí).
- Písmeno od středu vlevo představuje „cestu k řešení úkolu“ (písmeno „Á“, čárka nad tímto symbolem pro „začátek abecedy = stupňů poznání“ vyjadřuje trvání, opakovatelnost, stupňování). Opět necháme myšlenky volně těkat, až najdou nějakou spojitost (asociaci) mezi úlohou písmene „úkolu“ a písmene pro „řešení úkolu“.
- Pokud po chvilce spojitost nenaskočí, přečteme další písmeno „úkolu“ (napravo od středu slova „A“) a k němu vlevo další písmeno „návrhu řešení“ („L“ je symbolem práce, nutnosti změnit rázně kvalitu svých pohybů). Výsledný pocit navážeme na předchozí výklady/pocity/ z písmen…a hledáme celek, slovní vyjádření – ale ne slova láska, snažíme se do jiného slova (nebo věty) vtěsnat to, co mozek uchoval a přenesl z naučených významů každého písmene.
- Pocit, vyjádřitelný do jiného slova lze můžeme propojovat bez anebo s kontextem slova (láska) v článku, který nám „pitvu“ vybraného slova nabídl. Uvolnit své „šablony myšlení“ je podmínkou i pomocníkem.
- Ze vzniklých „polomyšlenek“ (pocitů) zkusme vytvořit celou větu. Slovo je vždy nosičem nějaké vrstvy vnitřního sdělení, osobní asociace mohou dát jiný smysl původnímu textu, intuice tímto „kmitáním vědomí“ uvolňuje schematické, zvykové pohyby myšlení !!, opravuje osobní vnímání světa nalézáním dalších vrstev významů k prvoplánovému pochopení nějakého textu. Slovesa takto číst nemá smysl, sloveso v sobě už nese způsob pohybu, který ale patří do původní věty.
- Čtení vybraného slova „kmitem od středu vpravo a vlevo“ nám (teprve po delší praxi!!) začne nabízet jiné, hlubší souvislosti mezi slovy i děním v okolí.
- Zastavení se na nějkém slovu při čtení textů je nabídkou z podvědomí – čeká nás nová informace, přístupná až po „rozbalení“ slova po písmenech.
Pozn: V době, kdy se běžné čtení vět promísí se „symetrickým čtením slov“ se začnou projevovat i efekty tohoto přístupu k informacím, ukrytým ve slovech, číslicích a písmenech. Lidé se budou učit prostřednictvím svého vědomí dělat „ZÁZRAKY“, které kdysi uměli lidé v předchozích civilizacích. My tyto vzpomínky, ale i možností přijímáme ve snech a svou snahou sny můžeme realizovat. Příběh Ježíše a jeho týmu chtěl všem lidem umožnit využití datových polí v prostoru této galaxie ke zlepšení sebe a svého okolí podobně, jako to udělal Budha – a po něm mnozí další.
Doba dozrála ke staronovému objevu intuitivního čtení slov pomocí obrazů v mysli, detailů v okolí či osobního naladění. Počátek vznikání můžeme najít i v českém slově „N+I+C“.
„N“ můžeme vnímat jako kmitání mysli (NNNNN….).
„I“ vytváří zcela přirozené ROZHRANÍ a symetrii trojice, což vede k množství nových, osobitých myšlenkových nedokončených kmitočtů…..na jedné straně rozhraní.
„C“ vypadá jako nedokončený okruh, ve významu otázky, v češtině je otázka a očekávání odpovědi perfektně vyjádřené hovorovým slovem… „CO?“, příroda nám tím naznačuje, proč je čeština řešením jazyka MATRIXU (ale to je téma mých jiných textů – o vzniku latiny a doplnění znalostí o fyzikálním prostředí sil v galaxii).
“O“ = tvar oválu je symbolem uzavřeného celku, naplňujeme ho svou činností, je okruhem, základnou i spojovacím prvkem mezi strukturou písmen a číslic.
Naplnit „obsah nuly“ novými poznatky bylo – a stále je – cílem lidstva.
Zdokonalení poznávacích systémů prostřednictvím DIAKRITIKY (znamének nad písmeny „latinky“) spočívá v doplnění emoční složky k některým písmenům. Za „nabodeníčka“ a tvary diakritiky (čárka, háček, kroužek) můžeme poděkovat Husovi a Komenskému - lidem českého (a slovenského) národa.
Hodnota lidské společnosti po rozpadu následků biblického příběhu bude zřejmě vycházet z kvalit češtiny – jazyka MA/TRI/„CE“, ze které zatím známe jen tu obtížnější část, MATRIX má pro dobré lidi množství překvapení a dovedností, které můžeme užívat v míře svého snažení.
PÍSMENA slouží ke SMĚROVÁNÍ pohybů a potřeb:
E+R+S+T+O = pět symbolů zobrazuje základnu naší existence v symbolovém – písmenném poznávacím systému, v číslicovém systému je podobnou pěticí symbolů „součet jednotek“ (1+1=2).
E ENERGIE, síla ve stavu připravenosti (potenciálu) - je vžitým pojmem, potřebným ke vzniku pohybu. Energie představuje archetyp existence, tím reálným archetypem je existence pohybu – ve smyslu nedělitelné Trojice, vytvořené NEHMOTNÝM VZTAHEM ve DVOJICI (mezi Směrem (1) + Rychlostí (1). (dvě úsečky symbolu „T“ tento vztah dokládají symetrickým bodem protisměrů = kon/taktem)
Čeština vyjadřuje „protisměr“ (= protikladnost pojmů „směr a rychlost“) už hodnotou celých písmen ve slovu „poHyb“ – kde svislé části písmen „p“ a „b“ (na začátku a konci slova) vycházejí z „bodu“ uprostřed slova = v symetrii symbolu „H“.
Dosah této „shody náhod????“ si dnes (leden 2022) asi málokdo dovede představit…
R ROVNOVÁHA (r = polo/měr), rozhraní polovin, osa symetrie. Devět písmen tohoto slova určuje středovou úlohu celku v písmenu „O“ (v matematice nula propojuje a opakuje řadu číslic). Střed slova „rovn/o/váha“ zobrazuje „zrcadlovou“ symetrii (4 O 4) čtyř sil člověka (Musím, Měl bych, Můžu x Chci) ve tvaru 3 + 1 (MMMxC) v analogii tří rozměrů prostoru a možností lidského páru, ten zobrazuje princip volby. Osobní pořadí sil každého člověka určuje jeho hodnotu pro společnost.
S SPOJOVÁNÍ (s = dráha), symetrie, souhlas, ale i varování (o/patrnost) je základní silou pro vznik větších celků. „S“ obsahuje dostředný, spojující směr pohybů, je obrazem dvou sil z opačných směrů do „plovoucího středu“, vyjádřeného slovem TOLERANCE.
Pozn: Bez dostředného pohybu by hustota ani hmota nevznikla, nový model paradigmatu vychází z „pulzu“- z opakovaných odstředných a dostředných pohybů.
T ČAS (t = tempo, time) je symbolem pro „okamžik rozhodnutí“, vyjadřuje dobu od pochopení k rozhodnutí, propojí svůj tep s vrstvou přírody a vytvoří nebo doplní nový CELEK (nápad, větu, rovnici, výrobek…).
O CELEK (okruh, objem) vzniká kmitáním pohybů (otázek) z „bodu“ v naší mysli „do prostoru“ a zpět. Vzniká nejméně ze dvou částí = sceluje „bod a povrch“. Celek je vždy „dvojprvkem“.
Pozn: Zákon akceREakce vypovídá o protisměrech všesměrového PULSNÍHO POHYBU.
Je proto ZÁKLADNOU, od které lze formovat jiný příběh o vzniku vesmíru – pomocí „rychlosti a směru (vodíku) ke slunci – a opačného směru a rychlosti (helia) od slunce. Ten nepotřebuje teorie a hypotézy, protože vychází z pojmů pro fyzikální veličiny (KLID + POHYB) a jejich nezbytné, v denní praxi ověřené NÁSLEDKY. https://www.nejsmeovce.cz/clanky/zakladni-texty/nove-paradigma--popis-a-schema.html
Nezbytné nástroje, potřebné pro růst SEBEORGANIZACE ve vrstvách přírody:
L PRÁCE – symbol „L“ zobrazuje náhlou „změnu směru“ s následkem často negativní emoce - nezbytnosti, ale i potřeby hledat nebo upravit směr „vpravo“ (do práva, k pravdě..).
K KONTAKT – je následkem setrvačnosti směrovaných pohybů = dva prvky/celky/ se setkají s třetím…v „okamžiku volby nového směru“. Kon/takt je základnou růstu, vytváří archetyp trojice = nový celek vzniká spojením nejméně dvou prvků (zdroj + potřeba = cíl)… nápad + myšlení = výrobek/systém/.
C OTÁZKA – vyjadřuje snahu dokončit „kmit“ = získat odpověď na otázkou C+O?
H SYMETRIE struktury, rostoucí od svého středu do stran – opakováním „pravého úhlu“ (90 stupňů) od středu vodorovné úsečky symbolu „H“. Ovál (nula) a písmeno „O“ je základnou pro dva poznávací systémy – matematiku a etnické jazyky. Hodnotu obou poznávacích a řídících systémů vyvažuje třetí – hudba.
Hudba spojuje řeč slov a číslic do REZONANČNÍCH kmitočtů, zajišťuje KONTROLU dosaženého stupně vývoje.
Pozn: v hudební stupnici má symbol H dvě polohy. V základní dur stupnici je symbol H sedmý, „citlivý tón“. Tón H směřuje samovolně k rezonanci základního tónu = k oktávě.
Tón „Hes“ je snížené „há“, značené obvykle písmenem B, zvukem vyjadřuje naplnění šesti předchozích stupňů. Název HES už obsahuje v symbolu „E“ propojenost energie, vložené do vytvoření „řady šesti stupňů“.
Nástroje, vhodné pro směrování myšlení:
B je symbolem NEGACE, rozděluje celek prostřednictvím vzniku a oprav CHYBY.
Chyba je motorem vývoje, pokud při její opravě použijeme NOVÝ prvek.
J ukazuje CESTU k CÍLI nenásilnou formou, postupným pohybem = OHYBEM
D DOBRO začíná dosažením poloviny cesty k cíli – ROZPUŠTĚNÍM negace
M ukazuje vznik HMOTY směrem “shora dolů“. („klín“ = MATEŘSTVÍ)
A ZAČÁTEK stupňů poznání (příčka v „šipce“ tří prvků)
Z ZAČÁTEK z protisměru, (postupuje k symetrii od konce abecedy, jen v češtině)
N NEGACE = ZÁPOR (otočením „N“ o 90 stupňů na „Z“ vzniká skrytý ZAČÁTEK)
Y DĚLENÍ nebo SPOJOVÁNÍ směrů (potenciál DVOJPRVKU, symbol samice)
I UKONČENÍ etapy nebo celku, (úsečka je symbolem jednotky vývoje
Nápověda z prostoru = z informačních polí:
F POHYBOVÁ SÍLA PROSTORU (dříve ÉTER – je realizátorem možností, součtovým potenciálem lidské populace v prostředí galaxie. Nosičem síly „F“ je teplota vesmíru (3Kelviny).
G PŘITAŽLIVOST má hmotný a nehmotný projev – gravitaci a charisma člověka. .
P PRAVDA je proměnlivá hladina dosažené shody ve zkoumané oblasti. Velikost (hodnota) libovolné pravdy odpovídá množině lidí, kteří ji chápou ve stejném smyslu.
Hodnota pravdy představuje pro lidstvo zdrojový typ pohybové energie, směrující lidské chování. Nástrojem pro hledání této hodnoty je „archetyp trojice“ = tří poznávacích a řídících jazyků/systémů/, které jsou následkem sebeřídící síly zákona akceREakce ve vrstvách přírody.
Hodnota pravdivosti vychází z rozpuštění dvojice STRACH a NENÁVIST, proměněné úsilím lidí do projevů a hodnoty LÁSKY.
U CÍLEM naší existence je projekt „ČLO/věk“ (dříve MATRIX), který jsem pochopil jako osobně volitelnou existenci člověka v tělesné („elektro magnetické“) formě – anebo ve potenciálu, „databáze = duše“.
Pochopením SOUBĚŽNÉ existence člověka v hmotném těle a v nehmotné formě PAMĚŤOVÝCH záznamů (= balíčků „modré barvy oblohy“) v další vývojové etapě zjistíme, že je možné propojit v tabletu zvukem a obrazem své už nežijící předky. Vzpomínáním aktivujeme „informační balíček jejich života“ do elektromagnetické formy ozvučeného videa.
V NÁPOVĚDA „shora“ – nápad je přijetím informace z prostoru „duše“, je výsledkem připravenosti člověka, často vede k nalezení svého místa v životě.
X vyjadřuje NEZBYTNOST VOLBY, hledání nejvhodnějšího POŘADÍ čtyř sil člověka: MUSÍM, MĚL BYCH, MŮŽU a/nebo CHCI.
W je symbolem REZONANCE je reálnou formou nápovědy – zrcadlí míru podobnosti mentálního a hmotného prostředí včetně následku (ozvěna, vznik „kvinty nad oktávou“).
Q je symbolem PŘESAHU, narušení celku je nabídkou k vytvoření a naplnění dalšího celku, ocásek oválu symbolizuje úlohu pojmu „UROBOROS“ (had, požírající svůj ocas ukazuje vnořené kmitočty do „nosné vlny“) – schopnost měnit staré za nové. Jiné chápání stereotypů je nástrojem pro lepší podmínky k životu.
Pozn: vstup symbolu „Q“ do univerzálnosti pojmu AUTO má svou synchronicitu i v češtině – v označení automobilu KODIAQ, KAROQ. Můžeme si přát, aby se naplnil výklad symbolu „Q“také „abecedou lidštiny“.
Při „jiném chápání“ stereotypů můžeme náš KODIAQ vyložit zcela jinak. Název lze vnímat tak, že známe KÓD i víme JAK.
Zvuková spodoba původního (IAQ) byla v dávných dobách příčinou vzniku „cizího jazyka“ tím, že zvuk slova lze zapsat jinými symboly….a v zájmu ochrany národního jazyka se mění často i pravidla gramatiky.
Čeština k písmenům „latinky“ doplnila symboly emocí:
Tečka („nabodeničko“ Jana z Husince) nad písmenem ukončuje myšlenkový proces
Háček nad písmenem zjemňuje (š, č), ale i vyostřuje (ř) emoční hodnotu písmene
Čárka nad písmenem zesiluje a prodlužuje smysl písmene
Kroužek nad „Ů“ představuje graficky (osou houpání) cíl všech lidí „českou cestou“
Á OPAKOVÁNÍ kroků i celků
Ř zvuk CITU PRO ROVNOVÁHU, jemného ladění rozhraní (osy vývoje)
Í TRVÁNÍ, STÁLOST je vytvořenou hodnotou lidstva, obsazuje „přesah doby“
Š, Č SPOJOVÁNÍ protikladů TAKTEM (jemností, vstřícností, poddajností, humorem)
Ů konečný cíl projektu ČLO/věk = střídavá existence člověka ve fyzickém těle – anebo v elektrické (projekční) podobě „mluvící obrazovky“ – do doby, kdy se obrazová stěna v místnosti stane „hvězdnou branou“ přechodu fyzického těla do zobrazené reality. Jde to, vím jak i proč...ale nikdo nevíme KDY…
ČÍSLICE zobrazují STAVY a VZTAHY částí i celků:
„1“ PRVEK nebo CELEK - základní jednotka = člověk, rovnovážný stav dynamiky dvou a více polarit, podobností a opaků (zrcadel).
„2“ DVOJPRVEK – dvojice lidí, vázaná nehmotným třetím prvkem = VZTAHEM.
„3“ ARCHETYP TROJICE vychází z nedělitelnosti trojice směr + rychlost = pohyb. Rezonancí dvojice vzniká nový, třetí prvek – a varianty směru: vztah „dvojice ke třetímu“ - anebo vztah „dvojice proti třetímu“. Existence hmoty a živé přírody je tímto archetypem podmíněná. Bez existence pohybu by nic nevzniklo – a pohyb nevznikne bez propojení směru a rychlosti,…BUM.
„4“ ČTYŘI SÍLY - musím, měl bych, můžu, chci (MMM/C) jsou cílem sebeřízení vývoje „pohybů ve směrech a v protisměrech“, doloženého FUNGOVÁNÍM zákona akceREakce (potenciál sil v magnetu). Okamžik rozhodnutí člověka je výsledkem dobových názvů těchto sil. Jiná volba jejich pořadí vede k horším výsledkům, k pocitu nahodilosti, pramenícího z neznalosti VŠECH kroků, vedoucích k události.
„5“ LOGIKA nezbytných postupných kroků popírá existenci nahodilosti v pohybech přírodních sil a člověka. Pohyb, uchovaný v magnetu je vložený do pojmů a názvů.
Slova jsou nástrojem pro směrování myšlení, výsledkem je posloupnost KROKŮ, které z prvotního pohybu vytvořily vše, co existuje. (odkaz na paradigma ze slov je výše).
„6“ GENOM přírody a člověka je projevem SEBEORGANIZACE přírodních sil. Genom živé přírody je součtem všech uskutečněných a opakovatelných pohybů v galaxii. „PULZNÍ“ podoba zákona akceREakce směruje následky pulzace SOUBĚŽNĚ do dvou opačných prostředí – DOVNITŘ do růstu hustot a struktur hmoty – ale i VEN, do nehmotného objemu „zamrzlého pohybu“ v prostoru, tato informační pole vyplňují „prázdnotu“ okolo planet a hvězd. V nehmotném prostoru (vodíku a helia) sídlí naše paměť, stále a od počátku formovaná zvukovou komunikací – etnickým či umělým JAZYKEM.
„7“ STAV PŘIPRAVENOSTI k „samospádu“ je generovaný vrstvením a propojováním „technologických uzlů“ ve vytvořené stupnici kmitočtů (=vibrací ve 3D), opakované v osobních i globálních krizích společnosti. Sedmý stupeň „C-dur stupnice“ obsahuje sílu, přesah pro vytvoření REZONANCE se základním tónem – pro vznik „oktávy“ = dvojprvku ve zvukové informační vrstvě. Existence slyšitelných a neslyšitelných ZVUKŮ (alikvótních tónů) vede z hmotného prostředí až do vědomí každého člověka, ale i do vědomí méně rozvinutých vrstev živé přírody (zvířat a rostlin).
„8“ CÍL programu ČLO/věk je v souladu poznávacích systémů, vytvořených lidmi pro tuto končící etapu. Latina, matematika (v desítkové soustavě) a hudební stupnice tento soulad vytvořily společně s dějinami angličtiny, její etnikum použilo pro konstrukci jazyka počítačů stejná pravidla (vzniku rezonancí „ve dvojici“), uplatněná při konstrukci hudební stupnice a grafických symbolů velkých písmen latinky.
Utajování vzniku „symbolů malé abecedy“ vede do ruské části Asie, do tabulky 49 bukev. Doplnění symbolů „latinky“ o DIAKRITIKU si vyžádalo úpravu původního plánu (MATRIXU) – pro dokonalejší propojení zmíněných jazyků o zpětnou kontrolu výsledku vznikala „nabodenička“ = emoční doplňky písmen latinky.
ZVUK je zdrojový i cílový nástroj pro poznávání a sdílení VZTAHŮ mezi informacemi. Slouží k převodu nehmotných „nápadů“ do zvukových obalů = názvů a pojmů pro jevy a procesy. Sdílením slov se zkušenostmi tak vedlo k objevům a jejich názvům. Zvuková shoda číslovky, číslice a zpěvu slova „PĚT“ je v absolutním souladu v trojici poznávacích symbolových systémů, kde počet nezbytných prvků existence (5) je vyjádřené „trojicí“ (písmen), vyjadřujících i možnost kontroly zvukem (pět=zpívat). http://nejsmeovce.eu/godeluv-teorem-a-jeho-reseni/.
„9“ SYMBOL POMOCI „SHORA“ – slouží jako protiváha pro vyvažování čtyř dvojic „stupňů živosti“ 1+8, 2+7, 3+6, 4+5, které vymezují symetrii v „OKTÁVĚ DIMENZÍ“ (viz schéma webu nejsmeovce). Dvojice ukazují polaritu souběžné existence hmotného člověka – i v množině „informačních polí“.
Informace z okolního prostoru ukládáme nejen do hmoty, ale i zpátky do nehmotného okolního prostoru „informačních polí“. Jsou přístupné přímo – osobním vědomím - anebo prostřednictvím technologií na bázi křemíku.
Počítače kopírují chování a schopnosti člověka – slouží pro vytváření mentálních = paměťových křižovatek, řízených vůlí člověka.
MEMbrána v podobě obrazovky postupně propojuje svět živých s těmi, jejichž životy jsou uložené v IPP (informačních polích prostoru).
„0“ + „O“ OVÁL propojuje matematiku s etnickým jazykem. Otevírá i uzavírá řadu číslic (stupňů vývoje souvislostí) tím, že etnickému jazyku nabízí „kontrolu v protisměru“ v podobě otočené šestky a změnou číslice na písmeno. Ovál takto propojuje oba poznávací systémy na deset prvků, vázaných ke středu.
Takovým středem je hodnota pětky v počtu prstů ve čtveřici faktických sil člověka (prsty rukou a nohou) a ke středu z deseti prvků – místo původních osmi (v hudební oktávě). Čtveřice sil v prostoru, převedená do vzniku a vývoje prstů tak dostala nástroje pro vznik strojů a technologií, ty byly cílem „učení křestu“ – v úloze propojování naší civilizace s rozvinutějšími – těmi, které genetický projekt MATRIX vytvořili pro obnovení svědomí a morálky. Druhá, pozitivní část MATRIXU začala v období 2012 – 2021, dosažení symetrie základního vývojového vztahu dělení (1:2) a spojování (2:1), zapsané takto (dvojprvek jsou dvě tečky, ty vyjadřují hodnotu VZTAHU mezi samostatnými prvky – takto třetího, nehmotného prvku v každé DVOJICI. Pouze vznikem vztahu ve dvojici „KLID + POHYB“ kdysi vznikala dvě různě „hustá“ prostředí + MEMbrána mezi nimi = ETHER (éter a z něj dvojice „vodík + helium“…dva názvy, ze kterých vyrostl pro nás jiný, běžně fungující model existence = PARADIGMA. „Přečíst“ si to slovo se znalostí významu každého písmene posouvá každého do možností, které známe jen z českých pohádek….
……………………………………………………………….
Shrnutí a vliv českého jazyka na události:
Čeština je jazykem, který pomůže doplnit zobrazovací technologie počítačů o přídavek hmotnosti a třetího rozměru, zatím stlačeného do 2D plochy obrazovky nebo 3D hologramu. Podmínkou pro pochopení a přijetí nového paradigmatu je vysvětlení a zveřejnění chyb, kterých se dopustili ti, kteří měli realizovat původní „učení křestu“ = programu pro vstup mezi vyspělé mimozemské civilizace.
Podívejme se tedy na úlohu trojice písmen „začátku začátků“ abecedou lidštiny:
Slovo „NIC“ vyjadřuje neexistenci čehokoliv - je proto přirozeným začátkem příběhu o vznikání našeho světa z DVOJICE (o třech prvcích) pohyb + klid.
Písmeno „I“ je rozhraním dvou forem pohybu, je také osou symetrie dvou krajních písmen (N, C), podobně jako člověk je „osou/nástrojem/ - stvořitelem jazyků pro sdílení informací.
ZvuK je ROZHRANÍM mezi hmotným a nehmotným prostředím.
Zvukem slov měníme informace na hmotné plyny, tekutiny a předměty.
Symbol „I“ V KLIDOVÉ formě ZÁPISU (před aktivací = myšlením) je pouze úsečkou, informací, oddělující naše vědomosti od neznalostí.
V POHYBOVÉ formě (při myšlení) je „I“ kmitáním vědomí po dráhách osobních asociací k vědomostem. Technicky jde o protipohyby s klidovými „body obratu“, propojené ve 3D v jedinečnosti PULZU.
Pozn: Kmitočet je název pro 2D zobrazení pulzního pohybu v zákonu akceREakce, přenesením do 3D se název mění na prostorové „vibrace osobního nebo globálního vědomí“ – věda pohyby globálního vědomí nazvala „fluktuací vakua“.
Písmeno „C“ je v klidové formě symbolem nedokončené rotace. O dokončení okruhu žádá písmeno „C“ svým tvarem, chybějícím kouskem do celku – do písmene „O“. V pohybové formě otázky „CO“? vnímáme i přirozený tah od otázky k odpovědi, k uzavření okruhu, k vytvoření rovnováhy emoční a věcné složky informace.
Písmeno „N“ v klidové formě představuje (v trojici propojených úseček) analogii „rozměrů prostoru“. Pohybový potenciál „N“ lze najít nejen ve tvaru – jako hroty „vlnění“, ale především v existenci univerzálního vývojového procesu, v principu postupného růstu ENERGIE DVOJICE ve vztahu ke TŘETÍMU.
1. Nekonečný, FRAKTÁLNÍ vývojový proces spojuje dvě podobné či opačné části do prvního celku – do DVOJICE. Příkladem takové spolupráce jsou vnitřní síly v magnetu. Spojená energie dvojice se stává DVOJPRVKEM (obdobou magnetu) a je směrována ke třetímu, novému anebo už existujícímu CELKU teprve při přibližování. Důkazem jiného přístupu k našim znalostem jsou nezbytné PŘÍČINY pohybu – směr (2) a (:) rychlost (1).
2. Základnou pro nové paradigma je proto nedělitelné propojení SMĚRU a RYCHLOSTI do VZNIKU A EXISTENCE POHYBU v prostoru myšlení = ve vibrujícím prostoru okolo planet a hvězd, tam sídlí naše osobní i globální paměť, tam vstupujeme svou intuicí a fantazií pro poznatky předchozích civilizací.
3. „Zamrzlý“ pohyb ve formě „vibrace vakua“ naplňují Elektro Magnetické Frekvence = EMF informační pole, jsou trvale propojená s lidmi, přírodou i stupnicí hmotnosti (plyn-tekutina-pevná hmota), vytvořené následkem nějakých rychlostí a směrů POHYBU. Kontakt dvou takto vzniklých prostředí vytvořil první MEMbránu = nosič INFORMACE. Pohyb těchto membrán (obalují „kuličky“ vodíku a helia) trvale propojuje lidskou energii s energií, uloženou v „prázdnotě“.
(Pozn: pohyb vodíku ke slunci se vrací (po srážce ve slunci) v „kmitočtu vodíku, uzavřeném do obalu = tím je informace = název helium….z původního Helios=slunce). Slunce je programem, který nás vytvořil, je na čase si opravit fyziku na psychofyziku.
Upřednostnění věcné složky jazyka nad jeho emočním potenciálem vedlo k přepisu původního projektu „učení křestu“ (= MATRIXU) pro atlantskou a naší civilizaci z hebrejštiny do latiny ve věcném (hmotném) pojetí vztahů v prostoru. S cílem vytvořit současné znalosti a technologie.
Používání latiny v evropských jazycích vedlo k nalezení EMOČNÍCH grafických doplňků k písmenům. Diakritická znaménka směrují lidské asociace k uloženým poznatkům.
Český původ diakritiky nabízí našim dvěma národům zodpovědnost a aktivní pomoc při tvarování pravidel pro nové vývojové období.
Navázání veškerých symbolů do sedmi bitů počítačového jazyka na ANGLIČTINU prostřednictvím tabulky ASCII vedlo k dnešnímu stavu ve světě ….také proto, že angličtina i latina nepřijala z určitých dějinných důvodů diakritiku.
Tento nedostatek angličtina vyvažuje mentálním zhuštěním dalších latinských písmen skrze vědomí a podvědomí – pro potřeby obchodování, domluvy na kupní ceně.
Do původního zvuku jednoho písmene latiny angličtina nabalila zvukovou a mentální hodnotu písmen dalších, zřetelných až při hláskování anglických slov.
Zvukem (ozvěnou ve vědomí) mohly anglické staré rody přijímat celé dějiny vývoje řeči i hmotného světa….podobně jako to síly přírody umožnily i mě.
Převodem etnických jazyků do matematiky a hudby (dvojnásobky=“oktávy“) vznikal jazyk počítačů prostřednictvím populace, modelované ANGLIČTINOU a dějinami jejího vzniku. Upřednostněním hmotnosti se postupně měnila emoční kontrola pravdivosti, nesená primárně frekvenčně = ZVUKEM hudby, její vývoj nám přepisovači dějin nabídli tak, aby utajili princip REZONANCE. Je jím vznik nového prvku ze dvou podobných (nebo opačných). Známe jej v podobě ZISKU a multiplikací „úroku“.
Shodný „zvuk v čase“ je zdrojovou i cílovou kontrolou pravdivosti mého porovnání všech tří poznávacích systémů (z písmen, číslic a not) v práci, vcházející z Gödelova teorému. Výsledkem je návrh nového paradigmatu.
Původní paradigma pro dvě tisíciletí má své utajované a přepisované dějiny. První verze tohoto „biblického projektu“ je většinové populaci neznámá, druhá verze byla nastavená na rok 5508 staršího asijského kalendáře, ten se stal prvním rokem našeho letopočtu.
Znalost úlohy starých kalendářů umožnila dobovým vládcům formovat kalendáře novější – vždy u příležitosti nastavení dlouhodobého projektu, kde uplatnili „jazyk samotných číslic“, odvozený z rezonančního principu.
Znalost této informace vedla k účelovému přepisu dějin a k pozdějšímu i současnému popírání hodnoty původní předvěké globální civilizace, jejíž schéma vývoje známe jako „květ života“, která se zachovala v Asii a Evropě (viz vývoj haploskupin).
Nástrojem řízení populace bylo (a stále je) SLOVO, skupiny Slovanů si po „potopě světa“ vytvářely své jazyky, které mnohem později, v průběhu našeho letopočtu, ovlivnila latina a matematika.
Vznik Řecka a indických véd je společným produktem první – egyptské verze biblického projektu „učení křestu“ s kulturou ruské a čínské populace – „tabulkou 49 bukev“. Dokladem takového tvrzení jsou symboly řecké abecedy, funkce úhlů v matematice, malá písmena latinky a nahrazení latinských číslic „indickými/arabskými“.
Pozn: Bude chvíli trvat, než veřejnost ověří tuto skutečnost, přijatou způsobem, který poprvé použil svým tvrzením Kopernik – a v nedávné době Nikola Tesla. V jejich době nebyly nástroje ani data, ověřující přímý příjem informací do připraveného jedince. Moje poznatky potvrzuje nepřímo dílo Stanislava Grofa. Přímé důkazy jsou předmětem utajování a ničení památek na takovou civilizaci, např. http://www.ceskozemepribehu.cz/pribeh/92-mesto-jako-pevnost je ukázkou přestavby původního opevnění, z internetu zmizely satelitní snímky podobných pevností v Rusku….
Opravným nástrojem současného stavu ve společnosti je naše mateřština, český jazyk je prvním evropským jazykem, který nabízí důkaz vzájemné bezesporné kompatibility etnického jazyka a matematiky, potvrzený „kontrolou v čase“ ve třetím, zdrojovém i „součtovém“ systému hudby. Podobným „součtem“ je i angličtina pro jazyk počítačů, postavený na jiných „dvojicích“ každého symbolu v původní „oktávové“ struktuře rezonancí (DO, RE, MI, FA, SOL, LA, SI, do).
Přirozeným následkem zveřejnění a pochopení úlohy třetího prvku ve dvojici, vázané ke zvuku hudby bude jiný, spojitý pohled na vnímání struktur fyzického světa – PSYCHOFYZIKA umožní opuštění fyzikálních teorií postavených na aplikování matematických modelů do polarity = dvojprvku hmotného člověka a jeho vědomí.
Pozn: Energetickou (emoční) nehmotnou a vyvažující základnu významů každého v současnosti používaného písmene vytvořili zřejmě lidé velmi dávno, využitím „druhých slabik“ slabičného písma k překlopení významu slabiky první.
Je vhodné znát knihu Antonína Horáka „O Slovanech úplně jinak“, aby člověk získal zcela jiný směr uvažování a na čas zapomněl, co nás učí historie, psaná těmi, kdo vývojovou linii SLOVAnů potřebovali utlumit.
Z významu zamlčené, druhé slabiky „slabičného písma také pramení princip humoru a ironie, nutnosti se zastavit a vrátit pro pochopení jiného významu řečené věty.
Abeceda lidštiny může každému z nás pomoci k opravám některých vědomostí, které jsme se naučili považovat za stálé, neměnné, základní.
Nezáleží na době, kdy informace či příběh vznikne, záleží jen na okamžiku „zralosti“ skupiny či jednotlivce, kdy může novou informaci, proces nebo příběh pochopit a předat dalším.
Jan Koňas, OSVČ, ve Vlašimi 02.01:2008, 16:12,
Revize textu:
27.03.2008
25.06.2010
12.08.2011
14.02.2012 a 05.04.2012
25.12.2013
19.01.2016 a 23.10. 2016
27.06. 2018, 18:18
25.01. 2022, 11:04
